Kronikáři, léčitelé či filozofové se menstruací příliš nezabývali. Situace se změnila až s nástupem první generace lékařek
Ženy dříve menstruovaly méně než dnes. Zejména proto, že byly častěji těhotné. (Tereza Panklová, předobraz Babičky Boženy Němcové, přivedla za 19 let na svět 12 dětí.)
Historické prameny nezřídka zmiňují kdejakou potyčku na návsi, nebo jaký typ klobouků se zrovna nosil, ale o tom, jak v průběhu dějin ženy prožívaly menstruaci, toho dnes mnoho nevíme.
Zejména proto, že kronikáři, léčitelé či filozofové byli zpravidla muži a ti o záležitost neměli valný zájem. Mnoho se na tom nezměnilo ani s příchodem moderního lékařství.
Lékaři se menstruací zabývali především v souvislosti s jejím vynecháváním jakožto známkou těhotenství. Skutečným tématem se menstruace stala až s nástupem první generace lékařek, v Česku na přelomu 19. a 20. století, které razily názor, že jde o přirozený jev, který by neměl ženu vyřazovat z každodenních činností.
Dnes je menstruace vnímána jako přirozený proces v ženském těle. Dříve se na ni koukalo skrz prsty a ženy byly považovány za šílené a svému okolí nebezpečné.
V 19. století se k menstruaci vyjadřovala spousta lékařů a jejich názory dnes budí spíš pousmání.
John Burns se v knize Zásady porodní asistence z roku 1811 rozepsal o tom, že menstruace je nevyzpytatelnou nemocí, která může dosáhnout stavu šílenství.
Roku 1848 se věřilo, že menstruující ženy mohou být nepředvídatelné, mít sklony k pobuřování a být mnohem více násilnické než muži. (že by premenstruační fáze?)
O dvacet let později antropolog Dr. James MacGrigor přirovnal ženy k invalidům, kteří nemohou zastat fyzickou ani mentální práci. (Už se blížíme k pochopení, že si žena musí odpočinout v době menstruace…)
Doktor John Harvey Kellogg měl v roce 1891 za to, že by ženy během menstruace měly být osvobozeny od všech povinností a jen polehávat. Jedině tak je zaručen správný vývoj dívek a žen. (pan Zlatíčko)
Menstruace si nevybírá a ušetřena nebyla ani císařovna Sissi. Trpěla silnými bolestmi a na jejich tlumení používala opiáty. Vyhýbala se společenským akcím a celý dvůr se musel stavu a náladám císařovny přizpůsobit. (Bohužel každá nejsme císařovna)
Můžeme být rády, že máme dnes plno možností, jak prožívat své dny. Výběr menstruačních potřeb, léků, případně i bylinkové čaje, ženskou bylinnou napářku (o té bude další článek) a dokonce i v některých firmách mají osvícené vedoucí a ženám dávají prostor na odpočinek.
Přeji nám ženám, abychom pochopily ženský cyklus a lépe se vyznaly v našich potřebách.
S láskou
Jana Emerenzie
foto z roku 1871, členky Amerického klubu z archivu MN